I´m an angel, I´m a devil...and sometimes in between

Umírám, protože jsem naplněn krásou

5. července 2007 v 18:19 | Princess of darkness |  Povídky, texty (moje)
Mé dětství bylo bezstrostné. V té době, všichni žili v zájemné shodě a stromy do sebe vrůstaly jako staří přátelé. Uvnitř lidí se nekrčily žádné pochybnosti či zloba, a starosti jakoby ani nebyly. Tmavé stíny nepřipomínaly příslib strachu, ale v šeru roztančenou dvojici. Vítr jim čechral vlasy, šelest listí a voda byla jejich hudbou.

Moje dětství bylo osvětleno slunečními paprsky. Paprsky jež jako vůně máminy dlaně prostupovaly napříč mnou a dotýkaly se srdce a nekonečnosti. Příteli, pamatuji si slunce, které mě lehtalo na tváři, přes staré okenice a kouzlilo na tváři úsměv. Slunce, které vybarvilo borůvky do tmavo fialové, abych si s nimi mohla nabarvit rty a hrát si na princeznu.
Vidím před sebou ty paprsky, které prostupovaly máminými zlatými vlasy, když trhala ovoce, zalévala kytky... a na její zvonivý smích, který jako kapky na okvětní lístky růže mazlivě padal na mé srdce.. a vpíjel se tam, hluboko, navždy.

Víš, příteli, na světě je moc krásy. Je kolem tebe, obklopuje tě ze všech stran a ty ji vstřebáváš. Víš, lidé umírají díky kráse, a díky tomu, že je jí přebytek, srdce jim pukne... Ne díky žalu, ale díky zavřeným dveřím k horoucnosti, díky tomu, že již více krásy nepojmou. Říkáš, že tu se mnou nechceš být, protože tě nic netěší, nemáš štěstí, krásu... máš je, máš jich přebytek. Podívej kolem sebe.

Neříkej umírám, protože jsem zažil mnoho a už nemám pro co žít....

Zašeptej do ticha: Umírám, protože jsem naplněn krásou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama