I´m an angel, I´m a devil...and sometimes in between

Protože navždy znamená dlouho

14. června 2007 v 21:32 | Princess of darkness |  Povídky, texty (moje)

,,Prosím Tě, dej mi tu tašku."
,,Nedám."
,, Ty seš vážně neuvěřitelná," povzdechl si a zakroutil hlavou. ,,Já bych ti to býval vzal..."
,,Já vím," řekla z vesela a přehodila si ji do druhé ruky.
,,Budeš ty ruce mít vytahaný jak orangután a nikdo Tě nebude chtít."
,,Ale jo, ty mě chceš."
,,No, ale já jsem biolog, zlato..."
,,Proto jsem Tě taky, jako svého přítele, vzala na milost," řekla poťouchle a dělala jako nic.
,,No počkej, to těd nechápu... ?"
,,No, je to jednoduchý," pokrčila rameny a setřela si kapičku potu. ,,Můžu ztloustnout."
,,Cože?!"
,,No jseš biolog"
,,Ehm?"
,,No tak by tě určitě těšilo mít doma vlastní Greenpeace na ochranu velryb, ne?"
Chvíli na nic s výrazem absolutního údivu, zděšení a rozpolcenosti koukal, snažíc se v jejich myšlenkách najít aspoň známku logiky. Pak řekl jen ,,Aha" a vzdal to.
Neměl rád komplikace, to ale naprosto popíralo fakt, že miloval zrovna tuto ženskou.
,,Hele!"
,,CO? Co se děje? Proč tak řveš? Bolí tě něco?"
,,Nemluv."
,,Co?!"
,,Ty to neslyšíš?"
,, Co jako?"
,,No to...ticho"
,,Aha", dneska to vzdal už po osmadvacáté.
Moc tichá mu tato chvíle ale nepřipadala. Nádražní sekaný hlas mu oznamoval čas jejich vlaku domů.
,,Honey? Mě se to jako ticho moc nezdá.."
,,Ale jo"
,,No nevím.."
,,Podívej máš ticho tiché, ticho hlasité, ticho nejvíc hlasité, ticho nudné, ticho prázdné, ticho dusné a tak. Tohle je ticho hlasitý"
,,Aha"... Po devětadvacáté.
Začal hledat klíče. Kam je k sakru dal? Snad je nenechal ve vlaku...
Ona se na to tak pět minut dívala a snažila se přijít na to, jak se mu mohlo vše vejít do takového batůžku, když ona je hrdou vlastnicí 80litrové krosny.
Postupem času byl čím dál nervóznější, nechtěl si připustit, že by jako muž ochránce zklamal. Klíče prostě stratit nesměl, to je dáno už od pravěku. Příroda je sviňa.
,,Ježiš počkej, já je vlastně mám."
,,To si děláš srandu!"
,,Ne- e, fakt" usmála se na něj zorničkami a v euforii mu pustila zavazadlo na nohu. ¨
,,Auu!!"
,,Jo, jo, promiň no.." odbyla ho a vytáhla taštičku s malovátky, ze které klíč vytáhla. Nesnažil se pochopit místo úschovy a odevzdaně odemkl.
Batoh nechal v předsíni a zamířil k televizi. Ona mezitím shodila oblečení a šla se za ním ve spodním prádle kouknout co dávají.
,,Samý reklamy." ujistil ji a s něhou ji pozoroval, jak bojuje s dlouhými vlasy, které spíná pinetkami, co měla v puse.
,,Co ak oukáš?" zašišla se sevřenými rty, aby jí sponky nevypadly.
,,Mám tě rád, víš to?" řekl a pohladil ji očima. Cink cink, mu zatleskaly kovové věcičky co jí vypadly ze rtů díky širokému úsměvu.
,,Já tebe taky- moc. Dnešek byl strašně fajn. Nechci aby to skončilo."
,,Neskončí. Takhle to bude navždy. Slibuju." ujistil ji s měkkým pohledem.
,,Skočím něco koupit."
,,Tak jo, ale prosímtě něco jinýho než čokoládu a haribo, jo?"
,,Neboooj," protáhla a zmizela za dveřmi.
Rozvalil se s pocitem absolutního štěstí a lásky v křesle. Miloval ji, všechny nejmenší detaily.
To jak jí Tofiffe. Nejdřív seškrábne zuby čokoládu, pak vykousne oříšek s nugátem a potom, úplně nakonec tahá karamel do co největší špagety. A až se jí roztrhne, rezignuje a sní i poslední část.
A taky na ní miluje jak si kouše ret když je nervózní a taky jak --"
Ozvaly se brzdy a rána.
,,Honey?!" rozběhl se k oknu jediný pohled stačil... Vyběhl z bytu a bral schody po dvou. V hlavě se mu honilo tisíce myšlenek. Tak moc si přál aby ani ejdna z nich nebyla skutečností.
Rozrazil vchodové dveře a vyběhl na ulici, kolem už byl hlouček lidí, odstrčil je rukama a vzal ji do náruče. Jako gotická madona svírajíc své dítě.
,,Honey, Honey..." ,,Volali jste někdo k sakru záchranku?"
,,Je na cestě," ozvalo se rozechvělým hlasem kdesi z davu...
,,Beruško, dívej se na mě...podívej, uděláme si pěkný večer, ano? Nezavírej oči, ne Honey, ne. Dívej se na mě! Podívej máš v očích delfíny. Nezavírej víčka. Delfíni ve tmě umírají."
Namáhavě na něj upřela pohled s veškerou něhou, ktera ukradla hvězdám. ,, Tys mi ale sliboval..."
,,Sliboval jsem ti, že to bude navždy, večně jako sametová obloha, díky níž tlukot srdcí se spojí v jedno..já vím.. a bude to tak, jen ,lásko, nestiskni mou dlaň naposled"
zuřivě mnul její ruku a cítil jak mu odchází. Naposledy zvedla řasy a rozechvělými rty zašeptala:
,,Miluju tě, musím ti o říct teď, protože -navždy- znamená jen dlouho."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama