I´m an angel, I´m a devil...and sometimes in between

Březen 2007

The Doors- Jim Morrison

4. března 2007 v 20:19 | Princess of darkness |  HudBa
Malý James byl knihomol, psal, kreslil, byl předseda třídy. IQ 149. Miloval Rimbauda, Kerouaka, Nietzscheho, později Buńuela, Bretona a Felliniho. ,,Za maturitu chtěl sebrané spisy Friedricha Nietzscheho," říká jeho sestra, ,,rodičá¨ům to bylo divné. Většina kluků chtěla auto." Rodičům přišlo divné i to, že první oficiální biografii pro nahrávací společnost Jim prohlásil, že je sirotek. Poté co odešel do kalifornie studovat film, se od rodiny odstřihl. Prý mu nevadilo, že jeho otec byl admirál letectva a on anarchista. Ale vydal se na cestu po ostří nože a tam musel jít sám za sebe : ,,Nemůžu být syn na poloviční úvazek," říkal
,,Nikdy mě nenapadlo zpívat. Myslel jsem, že budu spisovatel, sociolog nebo dramatik. Na koncerty jsem nechodil," vyprávěl Jim, ,,žil jsem na pláži v dobrovolné chudobě. Bylo krásné horké léto a já uslyšel písně. V mojí hlavě se odehrával koncert, s kapelou a publikem- velkým publikem. Stačilo si ho zapsat."
Doors tak, jak je známe, vznikli za dlouhých odpoledních večerů v plážovém domku na Venice beach, za barevnými okny, pod vlivem psychedelik, v jedinečné atmosféře bratrstva čtyř. Jim kapelu nikdy nevedl, naopak na ní spočíval. Aranžím, akordům a notám ostatně nerozuměl. ,,Lidi si myslí, že byl lídr. Ale on byl tak roztržitý, že yb nemohl nikoho vést, " řekl Robby. A tak se nastolila demokracie. veškeré honoráře si kapela dělila na čtvrtiny. A když se jednou clevelandský DJ uvedl koncert slovy ,,Jim Morrison a The Doors," Morrison mu vytrhl mikrofon a zařval: ,,Dámy a pánové! The Doors!"
Morisson byl totiž především médium. Mohl být (a taky byl) herec, spisovatel, básník. Světem ale hýbala muzika a on se stal archetypem rockového frotmana- přestože The Doors klasický rock nikdy nehráli. Nebyl žádný muzikant- hudbu bral jako prostředek pro svou básnickou vizi. A vize byla heslem těch dnů. Byly to dny kvasu. Hudba se nedala zastavit, kapely se navzájem trumfovaly, kdo pop posune dál ( ano The Doors byli považováni za pop). Byly to podivné dny warholovské dekadence a nekonečné noci v barech v L.A., spiklenecké jointy na pláži ve Venice Beach a sny, které se splnily i s úroky. A jistě, záhy po britské invazi přišla doba hippies a folku. ,,Nejsem žádnej hipísák!" tvrdil Jim, stejně jako: ,,Folk nesnáším!" Ale kdo si dneska vzpomene na všechny ty kalifornské bandy vyznávající lásku a mír? Zlověstní The Doors nikdy nezmizeli z éteru a připravili půdu punku i ghotickému rocku. ,,Tohle je ten důvod, proč naše muzika přetrvala? Temnota?".... Doors mapovali ,,odvrácenou stranu duše" a zároveň toužili pokořit světové hitparády, což se jim zajisté povedlo.